Ptáte se, proč afirmace většinou nefungují? Někdy se ale poštěstí a ono to zafunguje? Za to mohou naše vzorce chování, resp. programy. Afirmaci na vhodné téma si ale dokážeme zabít i nevhodnou předponou, postavením se proti egu či proti podvědomí. Když chcete zjistit, jak zefektivnit práci afirmací, pak čtěte dál.

Pokud vás někdy něco trápilo a hledali jste soft metody, jak si sami pomoci, možná jste narazili na afirmace. Co to je? Dalo by se říci, že afirmace jsou modlitby na míru. Na základě sugesce přesvědčujete svůj mozek, podvědomí i vědomí o nové skutečnosti, kterou si přejete mít. Například plnoštíhlá dáma, která chce zhubnout, si bude zřejmě afirmovat „Jsem štíhlá“.  Chudý „Jsem bohatý“.  Nervózní „Jsem klidný“.

Tato technika vypadá slibně, proč tedy ve většině případů nefunguje? V mozku máme vytvořená mnohočetná neuro spojení. Představme si je jako vyšlapané cestičky, kterými si zkracujeme cestu z práce domů. Cestičky jsou tak vyšlapané, že když prší, valí se jimi proudy vody jako v korytu řeky. Procesu „chození vyšlapanou cestou“ říkáme vzorce chování. Ty vycházejí ze zažitých zkušeností, které mozek přetavil do tzv. programů.

Programy tedy předurčují naše chování v dané situaci. Jsme zvyklí se tak chovat. Je to pro nás obvyklé a normální chování. Tak obvyklé, že nás třeba ani nenapadne, se chovat jinak. Pokud si uvědomujete, že máte problém, s největší pravděpodobností jste si již uvědomili, že jednáte na základě programu, zvyku, návyku, který vám ho způsobuje. Tedy vám nevyhovuje.

Pokud jste již zkoušeli afirmovat, tak jste vzorec chování dokázali rozklíčovat, pojmenovat a do afirmace vložit opak významu. Tak k tomuto je afirmace dobrá. Člověk si zvědomí, v čem je zakopaný pes. Zestruční obsah a dá ho do protikladu. Máte skvělou afirmaci. Začnete si ji podle návodu opakovat x krát denně a ono se nic ani nehne. Tlustý tloustne ještě víc, chudému přibyl další dluh a nervózní je ve stresu. Realita afirmací. Ale pozor, některé afirmace fungují! No jistě. Proč? Základem je program.

Pokud vaše chování je podřízeno programu, pak afirmace fungovat nebude. Pokud chování není podřízeno programu, afirmace fungovat bude. Proč tomu tak je? Protože afirmace nevytváří nový návyk. Nevytváří nové neuro spojení v mozku. Když si chudý říká, že je bohatý, tak tomu ve své podstatě nevěří, neboť přesně ví, že bohatý být nemůže neb dělá vše proto, aby nebyl. „Peníze jsou špinavé!“ „Peníze kazí charakter!“ Křičí jeho vnitřní hlas programy, které poslouchal od dětství. Afirmace nemá páku na přepsání těchto zakořeněných programů. Vzorce chování tudíž zůstávají beze změny. Chudý nezačne hledat nové příležitosti. Složí hlavu do dlaní a nechá se litovat či vyživovat (rodinou, dávkami, dotacemi, aj.).

Zákeřností afirmací je ještě navíc předpona NE. „Nejsem chudý.“ „Nejsem tlustý.“ Tam, kde by afirmace přesto mohla zafungovat, může její kouzlo selhat u předpony NE. Podvědomí neslyší NE. Vnímá tyto afirmace bez předpony.

No a pak je tu ještě jedna zákeřnost a tím je opozice podvědomí. Dle Davida Grubera Psychovzorec opozice vědomí nám říká asi toto: Čím více tlačíme vědomě organismus do něčeho a čím větší má tato činnost pro naše vědomí význam, tím více tlačí podvědomí náš organismus do činnosti opačné. Když se tam snažíte vecpat klín, pak vězte, podvědomí to slyší a jde do protitahu. Stejně jako když dítě CHCE SKÁKAT do louží a vy mu řeknete NE! Co se stane? O to víc to chce zkusit. Ano. O to víc ho to láká. A až se nebudete dívat, skočí tam a ještě se v ní vyválí. Stejně tak se zachová vaše ego, když ho začnete znásilňovat afirmací. Udělá vám pěkný truc.

Shrňme si to. Afirmace fungují tam, kde není program. To obvykle ale bývá bezproblémová oblast. Afirmace nefungují tam, kde nás ovlivňuje program, ze kterého klíčí vzorce chování, a tím vytváří problém v některé z životních oblastí.

Pokud chcete vylepšit bezproblémovou oblast afirmací, pak je důležité zapojit více smyslů. Vzpomeňte si na nejkrásnější Vánoce. Zřejmě uvidíte dárky, cukroví, stromeček, vůni skořice, jehličí, purpury, slyšíte zpívat koledy a v břiše budete cítit rozechvělost z očekávání, zda Ježíšek donese váš vytoužený dárek. Vzpomínka je silná díky těmto všem vjemům. Zrak, čich, sluch, emoce. Pokud má afirmace přesvědčit mozek o nové skutečnosti, je potřeba přidat i tyto vjemy. Proto si s afirmací pohrajte, dejte si čas a pořádně si ji oživte. Vjemy jsou totiž pro afirmace nutné stejně jako šém pro Golema. Oživíte je a vytvoříte si tak novou skutečnost. Odstraněním programů se budeme zabývat v následujících článcích.