Pomáháme lidem činit jejich život šťastnějším. Věříme v moudrost každého, že dokáže sám v sobě nalézt potřebné informace k tomu, aby dosáhl toho, co chce. My jen pomáháme lidem tyto informace si zvědomit. Jelikož lidé mohou chtít dosáhnout spousty věcí, je záběr naší práce tematicky velmi široký.
Proč jsem začala učit lidi jak číst v sobě samých? Když jsem začínala hledat, jak na osobní růst, nikde jsem nic smysluplného nenašla. Nejvíce jsem byla spokojená s výsledky z indických klášterů, a to ještě ne na celých 100 %. Ale já jsem nechtěla být někde zavřená jako kytka ve skleníku. Chtěla jsem naplněný život. Mít děti, partnera, práci, povinnosti a současně pracovat na seberozvoji a ten systematicky zdokonalovat.
V této fázi je pro takového hledajícího člověka snadné spadnout do spárů sekty. Pozor na to. Je spousta chytráků, kteří vám „poradí“ tu jedinou správnou pravdu o životě, podle které máte žít. Ale já jsem už nechtěla jít za někým jako ovce. Tušila jsem, že celá moje životní cesta je vepsána ve mně, avšak já ji zatím neuměla přečíst. Neuměla jsem ji rozklíčovat. Potřebovala jsem techniku, někoho nebo něco, co mě naučí číst ve mně samotné. To byl a je hlavní důvod, proč jsme se – já a manžel – naučili číst sami v sobě a začali jsme to učit i ostatní lidi.
Každý ví, jak je náročné neustále poslouchat co, jak a proč máme dělat. Autority, rodiče, prarodiče, ve školce, ve škole, v práci, někdy dokonce i partnera. Každý nám říká, co máme a nemáme dělat. Mnohdy je to tak manipulativní, že se ani neostýchají dát nám najevo, že když neuděláme to, co po nás chtějí, nebudou nás mít rádi. Může se pak snadno stát, že v touze se jim zavděčit, ve jménu „mějte mě alespoň trochu rádi“, přestaneme žít svůj život a začneme žít život jiných lidí. Ztratíme kontakt sami se sebou. Odpojíme se.
Jak poznáte, že jste ztratili kontakt sami se sebou?
1. Pochybnosti
Nevěříte si, že správně vychováváte děti, psa, že děláte zaměstnání, které opravdu dělat chcete, že máte toho pravého partnera, i když jste si ho sami vybrali atd. Pochybujete o tom, zda se chováte správně k jiným lidem. Říkáte si často: „Co si o mně pomyslí?“ Může to dojít až tak daleko, že revidujete svá dřívější rozhodnutí. „Kde já bych byla, kdybych si tenkrát místo pana X vzala pana Y?“ Apod.
2. Ažismus
Odkládáte hezké chvíle na potom. „Odpočinu si až na dovolené.“ „Do té výborné cukrárny si zajdu, až budu mít narozeniny.“ „Tenhle parfém je jen na zvláštní příležitosti, byl tak drahý.“ „Tu drahou svíčku zapálím, až budeme mít romantický večer.“ Navíc tyto krásné prožitky odkládáte se samozřejmou suverenitou, jako byste zde měli být napořád. Nikdo z nás přece neví, jak dlouho bude žít.
3. Tělo a zdraví
Ztráta kontaktu člověka se sebou samým se může projevit skrze tělo a zdraví. Objeví se opakující se či chronické nemoci. Většinou se jedná o limitující nemoci pro spoustu rozhodnutí. Začne vás to omezovat. Například. V létě si nedám zmrzlinu, měla bych angínu. Mám endometriózu, a proto nemůžu mít děti. Až takto jasně a zřetelně k nám může naše tělo promlouvat.
Zakopaný pes a jádro pudla
Nebudu vás dlouho napínat. Zakopaný pes je v jádru pudla. Jádro pudla je… tadydadydáááá… strach. Avšak 99 % klientů nepřichází s tím, že mají z něčeho strach. Přichází s tím, že si s něčím neví rady, něco chtějí, mají problém s někým, něčím. Nebo například hledají ideálního partnera, který podle nich ale neexistuje. Případ mé klientky, chtěla partnera, ale nedovolila si ho. Důvodem byl strach z rozvodu. Měla v sobě rovnici „trvalý partner = hrozba rozvodu“. Takže za tím, že nemá partnera, byl strach, že když ho bude mít, tak to zavání rozvodem. Toto není plošná odpověď, toto byla konkrétní odpověď této klientky.
Jiná klientka nemohla mít děti. Měla to potvrzené diagnózou – endometrióza. Avšak moc si děti přála. Když jsme se pustily do práce, tak se sama v sobě dočetla, že děti vlastně nechce. Bála se, že přijde o svobodu, o postavu, nebude mít čas na partnera, že nebude dělat to, co dělala doteď. Ovšem největší hrůzu měla z toho, že dítě nebude zdravé. Že hned v těhotenství jí lékaři sdělí diagnózu a ona pak bude muset volit mezi ponecháním si dítěte a potratem.
Ve chvíli, kdy jsme strašáka pojmenovaly, byl poloviční. Když si totiž na strašáka pod svou dětskou postýlkou posvítíte, zjistíte, že je to pěkný chcípák a že není problém se s ním vypořádat. No, ještě aby ne, vždyť vy jste si ho sami stvořili. A jak to dopadlo? Klientka tento strach ze svého života odvedla a do několika měsíců otěhotněla. Mohl její strach stát za vznikem endometriózy? Rozhodla se, že se nenechá svazovat strachem z dilematu „nechat, či nenechat“, a endometrióza se vypařila jako pára nad hrncem. Namísto toho přišlo těhotenství.
Trackbacky/pingbacky