Vytahování vidlí ze zabouchnutých dveří vaší minulosti je ztrátou času.

Svět se změnil. Nepochybně se mění pořád. Ovšem za poslední rok (2020) se změnil opravdu hodně a rychle. Spousta paradigmat, na která jste ještě v roce 2019 přísahali, spousta pravidel, kterým jste věřili, spousta vizí, které jste jasně viděli, spousta jistot, které se vám zdály neotřesitelné, přestaly v roce 2020 ze dne na den platit, fungovat a existovat.

Ano, svět se mění neustále. Ať se vám to líbí, nebo ne. Bylo by bláhové se domnívat, že se můžete vrátit do stejného bodu v minulosti a začít znovu od začátku. Není to možné z toho prostého důvodu, že se už všechno pohnulo. Vy, ostatní lidé, okolí, Země, Slunce, Vesmír.

Jakékoliv čekání na navrácení se zpět do původního stavu je brzdou vašeho růstu. Svět se změnil a vy s ním. Je rozdíl, zda využijete změnových paradigmat a změny pravidel k vlastnímu růstu, k transformaci, ke změně myšlení, k novým začátkům, nebo zda budete čekat, než se to přežene a vše se vrátí do starých kolejí. Nejde to, vlak už je zase o kus dál a staré koleje leží za vámi.

Vše špatné je pro něco dobré. Využijte proto, prosím, prudkých změn, které někdo udělal za vás. Někdo odvedl špinavou práci za vás. Poděkujte a chyťte vítr. To není defétismus. To není strkání hlavy do písku. Naopak. To je smělé využití toho, že mohu plachtit opět po větru. Samozřejmě že to není o přisluhování otrokům ega. To v žádném případě. Můžete si jet svoje záležitosti po svém, ale už v novém (změněném) světě, a nemusíte při tom krmit nenasytné ego, ať už své, či kohokoliv jiného.

Připravujete-li se na minulou válku, nebo ji dokonce vedete, potom se brzdíte, nerostete. Hledáte-li ztracený čas, všichni ostatní i okolí už jsou jinde a vy zůstáváte zapomenutí v minulosti. Ve chvíli, kdy se neustále otáčíte a vracíte zpět, přichází sebelítost. A to je pěkně zákeřná potvora, která umí zacyklit nejednu mysl v problému. Setrváte-li v sebelítosti, nevidíte řešení, chcete se jen utápět v lítosti nad svým špatným a smolným osudem, se kterým nic nemůžete dělat. V takovém stavu jste obětí, nikoliv tvůrcem svého života.

Například. Uklízíte dům a říkáte si: „Jé, to jsem to zase dopracoval. Zase to je na mně. Zas to dělám já. Já jsem tady jediný, kdo uklízí. Jako vždycky. Minule i předminule. Furt.“ Vnímáte to? Hlava otočená dozadu a litujete se, že zase vy tady musíte uklízet, protože jinak by všichni shnili ve špíně. Sebelítost je zničující. Odvádí vás od přítomného okamžiku a spolehlivě ukotvuje mysl v minulosti. V takové chvíli nerostete. Bludný kruh prohlubujete, stávající komfortní zónu si zvýrazňujete. Následujete tisíckrát vámi používané vzorce chování, které jste do sebe nasáli v prvních sedmi letech života. Po pozitivní změně ani vidu, ani slechu.

Také můžete uklízet a říkat: si: „Až to vysaju, vytřu a vynesu odpadky, pak ještě vyndám pračku, dám sušičku, dodělám oběd, mohl bych ještě opravit ten plot, zryju zahrádku, no a večer se konečně natáhnu, dám si dvojku červeného a podívám se na film.“ Až to uděláte. To je ažismus, což představuje pohled zase příliš zaměřený do budoucna. Uděláte něco až… Dopřejete si to, až… A co teprve to zklamání, kdy k vytoužené „až odměně vůbec nedojde, protože vám do toho něco vleze (což se při tomto nastavení mysli stává pravidelně). Toto může být velice nebezpečné, protože vás to opět odvádí od přítomného okamžiku, který si neužíváte a neprožíváte naplno.

Pak je třetí možnost. Kdy prožíváte přítomný okamžik naplno a užíváte si i ten úklid domu. Víte, proč to děláte. Děláte to s láskou, jak nejlépe dovedete, a ne lépe, se zdroji, které v tu chvíli máte, a užíváte si naplno kouzlo přítomného okamžiku. Není v daný okamžik potřeba řešit nic jiného. Kdybyste to dělat nechtěli, tak to přece neděláte. Když už to děláte, tak byste to měli, kurňa, dělat pořádně! A ještě si to užít.

Takže. Svět se změnil a já tím chci říct, že si nemyslím, že je úplně šťastné spoléhat se jednak na cizí pomoc a jednak na to, že všechno bude jako dřív, až to skončí. Za prvé, kdy a co přesně má skončit – to by vydalo na další článek. A za druhé – nebude všechno jako dřív, ani nemůže být. Fakticky objektivně to zkrátka není možné. Všechno se hnulo.

Co se stane, když budete bojovat proti systému, který vám hází vidle do vašich plánů? Když se budete bránit? V momentu obrany se už účastníte boje a přijímáte jeho energii. Hrajete podle pravidel útočníka. Přiživujete konflikt. Na ten musí být aspoň dva, že? Co by byly bílé figurky bez černých? Možná hezká dekorace, ale šachy určitě ne. A navíc, jak chcete bojovat podle pravidel proti někomu, kdo tato pravidla sám porušuje a už to ani neskrývá? To zavání trestuhodnou nedbalostí na pokraji naivity.

Co s tím? Předně využít příležitosti. Když něco končí, vždycky – opakuji vždycky – něco nového začíná. Věci se dějí z nějakých důvodů v souladu se záměry Vesmíru, o kterých my nevíme zhola nic. Soustřeďte se na záležitosti, které můžete skutečně ovlivnit. Nelijte svou drahocennou energii do kanálů vámi neovlivnitelných událostí. Využijte ji pro sebe, ke svému osobnímu růstu. Měňte opravdu jen to, co změnit můžete. Buďte nejen v tomto, prosím, k sobě upřímní a nelžete si do kapsy. My lidé umíme být vůči sobě velmi rafinovaní, tak pozor na to.

Hledejte příležitosti. Neztrácejte čas s vytahováním vidlí ze zabouchnutých dveří vaší minulosti. Někdy stačí jen pootočit hlavu a uvidíte dveře jiné, spoustu dveří, některé z nich jsou dokonce otevřené. Stačí jen vykročit a vstoupit. Ono vám to zase ukáže cestu dál. Věřte sobě, svému nosu, své intuici. Vy se znáte nejlépe, nikdo jiný nemá vaše myšlení, vaše zkušenosti, vaše přání a tužby. Vy jste jediní a největší žijící odborníci na svůj vlastní život. Nikdo jiný. Vezměte si svůj život zpátky. Je váš. Moc vám to z celého srdce přeji.

Využijte všechna vám dosud ústavním pořádkem České republiky garantovaná práva a svobody. Pro někoho může být dobré vyvést sebe a svou rodinu co nejvíce ze systému. Pro jiného zase maximalizace systémových výhod při zachování jisté části vlastní autenticity a svobody. Možností je mnoho a konkrétních činů je nekonečně mnoho. Jde jen o to, zamyslet se a vybrat pro sebe a svou rodinu v danou chvíli to nejlepší. Zejména je však důležité se nebát jednat jinak, než jak dosud vaše rodiny konaly, jinak, než vám jako dětem vštěpovali do hlavy. Když ve svém myšlení a konání nic nezměníte, nemůžete čekat, že se něco ve vašem životě změní. Volbu máte.

Co tím vším získáte? Předně svobodu, která vám tak rychle mizí pod rukama. Dále posílíte svou vnitřní motivaci – budete dělat to, co opravdu chcete, a nikdo vám do toho nebude žvanit. Rapidně se vám zvedne sebedůvěra a sebevědomí. Budete se více spoléhat na sebe a svůj zdravý selský rozum, což povede k výraznému zkvalitnění vašeho života. Budete si více vážit sami sebe a budete si více užívat přítomného okamžiku se sebou, s rodinou, s lidmi, které milujete, které máte rádi. Stanete se z oběti vláčené okolnostmi tvůrcem svého vlastního života.

Komu na vás záleží víc? Někomu, koho ani neznáte, kdo nezná vás? Nebo vám samotným? Komu víc záleží na vašem zdravotním stavu, na vašem štěstí, na vašem životě? Někomu daleko od vás, nebo vám samotným? Tak se podle toho, prosím, ale začněte chovat. Jste svéprávní dospělí jedinci, kteří jsou mnohem silnější, než si myslí! Mnohem silnější. Jste lidé nadaní neskutečnou mocí myšlenek, které dokážete zhmotnit. Doslova. Využívejte své schopnosti, prosím, naplno. Žijte vědomě, tady a teď. Jsou to vaše životy, o které tady jde.