Strach v životě je jako sůl v polévce. Neosolená ani přesolená polévka se nedá jíst.

Strach je velmi široké téma, proto si z něj vybereme jenom malou část. Jelikož jsme na poli MindArt Conceptu, zaměříme se na energii strachu a na to, jak ji využít ve vlastní prospěch. Nejde o to, se přestat bát, jde o to, naučit se se strachem a hlavně jeho příčinami efektivně pracovat.

Na základě zákona přitažlivosti a zaměření pozornosti víme, že strach bude mít pouze a přesně takovou sílu, jakou mu udělíme. Energie strachu je lidmi využívána od chvíle, kdy si první vychytralec v tlupě uvědomil, že vystrašení lidé se snáze ovládají. Tak začala dlouhá cesta zneužívání strachu.

Co s tím? Nejprve co nedělat. Určitě nepodporovat informační zdroje (a tedy i energetické zdroje), které strach živí. Informační zdroj mohou být media, ale také konkrétní člověk, skupina lidí apod. Co asi vyroste z malé neškodné příšerky, když ji budeme neustále krmit? Ovšem nejdůležitější je to, že si nakonec vlastní strach živíme sami v sobě. Máme v sobě dva vlky, záleží jen na nás, kterého krmíme. Toho láskyplného nebo ustrašeného?

Dále se vyplatí nejednat unáhleně. Nepanikařit Jednáme-li pod vlivem strachu (ve stresu) často nejednáme v našem nejlepším zájmu, ale v zájmu někoho úplně jiného. Tlačí-li vás někdo do okamžitého rozhodnutí, je dobré si uvědomit jeho motiv. Proč tak spěchá? Spěchat se má opravdu pomalu. Určitě to znáte. „Kupte to hned! Je to za super cenu. V akci, zítra nebude.“ A vy můžete mít strach, že už to za takové peníze neseženete a koupíte jej. Za měsíc stejné zboží uvidíte na tom samém místě opět v akci …

A co dělat? Klid, rozvahu a vlastní rozum do hrsti! To jsou ty nejlepší prostředky kudy na strach. Nic nového. Jistě. Jde však o pravidelné používání těchto tisíci lety prověřených postupů.

Klid. Klidu a rozvahy lze dosáhnout mnoha způsoby. Celkovým vyladěním mysli, mentálním tréninkem, meditacemi, vhodným cvičením, např. jóga, čchi-kung apod. A co dělat v případě, kdy už se na mě strach řítí? Vězte, že nic není tak horké, jak se uvaří. Zastavte se. I fyzicky. V příkladu s akcí v obchodě si třeba stoupnu před zboží s lákavou cenou a chvilku si ho budu prohlížet. Nespěchám, počkám. Jak to na mě působí?

Zde se k nám může připojit selský rozum. Potřebuji to zboží teď? Opravdu? Nebo to koupím jen proto, že je to v akci? Rozhodnutí je pak velmi prosté. Nebo to nechte na intuici. Zapojte víc pravou hemisféru mozku. Cítím se v tom dobře X necítím se v tom dobře. Žádné zdlouhavé argumentování. Pocity nelžou, rozum někdy může. Stejně se většinou při nakupování rozhodujeme na základě pocitů a pozdější analýzou si jen nákup logicky odůvodňujeme.

Další příklad. Přijdu pozdě do práce. Zdravým rozumem s použitím vlastních zkušeností si řeknu, co se přesně stane, když se zpozdím. Přesně a konkrétně, žádné vymyšlené katastrofické scénáře vhodné do filmu. Většinou zjistím, že se nestane nic. Vůbec nic. Často se takoví mikrobubáci mihnou našimi životy za naprostého nezájmu okolí. Zkrátka si nikdo ani nevšimne, že jsem přišel pozdě, pokud to já sám jak se patří neozvučím.

A ještě jeden příklad. Dítě nemá domácí úkol. Odcházíte do školy a do práce. Obouváte si boty, je půl osmé ráno. Tady je dobré navíc vidět, jak naše emoce přeskakují na děti. Ty nás zrcadlí jako nejlepší benátské zrcadlo. Zklidním se – to zklidní i dítko školou povinné. Nehrotím situaci. Země se kvůli tomu určitě nepřestane točit. Zjistíme, z čeho přesně je úkol, na kdy má být, jak je náročný. Tímto navíc zaměstnáte vaše mozky konkrétními myšlenkami, což snižuje riziko bezobsažné paniky. Když zjistíte, že se to stihnout nedá, přistupte k tomu tak. Víte to vy, ví to i dítě. Nechte to být. Školáka ujistěte, že žádná hrůza se nekoná. To se prostě stává. Slibte mu, že to s ním ještě proberete, zejména možnosti, co s tím. Ubezpečte ho, že jste s ním, ať se děje cokoliv a nechť hrdě nese následky svého jednání.

Dítě dostalo za pět. Dostůjte slibu a vraťte se k tomu. Otočte pozornost dítěte od problému (zapomněl jsem na to, mám za pět) k jeho vyřešení. „Co můžeš udělat pro to, abys tu kouli opravil? Jak ti s tím já můžu pomoct?“ A po přijetí opatření, která vyřeší konkrétní známku, můžete přejít k obecnému. „Co uděláš pro příště, aby se to neopakovalo?“ Můžete přidat třeba i příklady ze svého života. Třeba, má první souvislá věta, kterou jsem se naučil ve francouzštině byla: „Excusez-moi madame, j’ai oublié mon vcabulaire à la maison.“[1] Čím vtipnější tím lepší.

A takto lze přistoupit ke všem strachům. Nezpanikařit, v klidu, konkrétně, k věci a věcně rozklíčovat, o co vlastně doopravdy jde. Někdy jsou samozřejmě příčiny našich strachů hodně dobře uschovány a číhají na vhodné příležitosti, kdy nám uškodí. Potom je pochopitelně práce složitější, ale ne nemožná! Někdy je dobré si přiznat, že už to sám nezvládnu a požádám o pomoc. Už takové rozhodnutí je velká výhra a bubák se jen pod postelí třese, že na něj brzy dojde a půjde hezky na denní světlo, které tak nesnáší.

 Rozpouštěčem strachu není odvaha, ale láska. Navíc za strachem čeká štěstí. My lidé máme mnohem více síly, než si sami myslíme. Jsem schopni veliké lásky. Jen ji využívat. Nebojte se bát a hlavně milovat! Pracujte s příčinami strachu. Mějte se rádi a mějte rádi. A buďte sví!

 

[1] Omluvte mě madam, zapomněl jsem slovníček doma.