S Lilian jste se mohli seznámit v e-booku Změny bez obav. Lilian by ráda dala do pořádku narušený vztah se svou matkou, se kterou už před několika lety zpřetrhala veškeré kontakty. V tomto ohledu si mimo jiné stanovila cíl, že vztah s maminkou urovnají natolik, že spolu v klidu zvládnou povečeřet. Poté, co si prostřednictvím terapie důkladně zpracovala svůj vztah k matce, našla odvahu jí zavolat, a nakonec dokonce pozvat na onu rodinnou večeři, kterou zorganizovala. Před pár týdny by si podobnou sešlost nedokázala ani představit a loni by její uskutečnění považovala za holý nesmysl. Jak toto setkání u jednoho stolu, které mělo symbolizovat poslední krok k vzájemnému usmíření, nakonec dopadlo?

Večeře se vyvíjela skvěle, Lilian byla spokojená. Maminka přijela v dobré náladě, působila přívětivě a na tváři se jí usadil úsměv. Lilian se sebe samé v duchu ptala, jak je možné, že tak milou ženu ze svého života vytěsnila. Proč spolu vlastně tak dlouho nemluvily? Několikaleté trucování jí najednou přišlo naprosto nepochopitelné, a koneckonců až hloupé.

Večeře by probíhala asi jinak, kdyby nedošlo na ten omáčník. Jak už to tak bývá, maličkosti často dokážou rozhýbat velké věci. Lilian měla v kredenci omáčník. Kus servisu, který zásadně nepoužívala, neboť jí připadalo naprosto stupidní předkládat hostům část jídla na talířích a omáčku podávat zvlášť. Vždy servírovala kompletní pokrm. Háček byl v tom, že onen omáčník byl svatební dar od její matky, která jej dostala od své matky a ta zase od své. Takové rodinné stříbro z porcelánu, nebo spíš rodinná kletba, jak říkávala Lilian.

Maminka se v průběhu večeře naprosto bezelstně zeptala, zda si může přidat trochu té výtečné omáčky. „Jistě, podej mi prosím talíř a já ti pro ni skočím,“ nabídla se Lil, aniž tušila, že se schyluje k bouřce. „No, kdybys používala omáčník, tak bys nemusela nikam odbíhat,“ začala maminka přitápět pod kotlem s kaší sváru. „To je v pohodě, přinesu ti ji,“ foukala snaživě Lilian, ale ukázalo se, že se maminka rozhodla v poněkud vypjaté slovní přestřelce pokračovat.

„Takový krásný omáčník máš, a vůbec ho nepoužíváš,“ posteskla si. „No tak ho nepoužívám, no a co!? Má kuchyně, má večeře, má pravidla a já holt servíruju bez omáčníku,“ bránila se Lil, čímž akorát přiložila pod kotel. Hádka kvůli omáčníku byla na světě. Hra, kterou Lilian s matkou absolvovala již nesčetněkrát.

Tentokrát ji ale nedohrály do hořkého konce. Lil si včas uvědomila, že došlo k recidivě jejich nedorozumění a že to musí nějak utnout. Zarazila se uprostřed věty, třikrát se nadechla a vydechla. Usmála se, podívala se na maminku, přestala přikládat pod pomyslný kotel a naopak začala bublající kaši v něm foukat: „Ten omáčník je pro tebe asi hodně důležitý, co?“ Matku tato reakce zaskočila natolik, že odpověděla naprosto upřímně: „Je to vzácnost, rodinná památka, už má maminka ho dostala od své matky, tvé prababičky.“ Ve svém hlase nedokázala skrýt dojetí. Kaše pomalu stydla. „Tak si ho vem, mami,“ překvapila Lilian samu sebe i všechny u stolu. „Já ho nepoužívám a pro tebe má velký význam. U tebe aspoň najde využití.“ Maminka ztratila slova. Dostala ze sebe poděkování a později se omluvila za nevhodné chování. Kaše vychladla.

Co se stalo? Lilian využila předchozí práce na sobě samé a na svém vztahu k matce a včas tak zastavila vaření oné pomyslné kaše sváru. Dokázala se zastavit, soustředit se a uvědomit si, co je pro ni samotnou opravdu důležité. Byl to vztah s maminkou, hezký vztah, který by se hádkou kvůli omáčníku zbytečně znovu pokazil. Ostatně takový „omáčník“ bývá většinou jenom záminkou, která zakrývá pravou podstatu problému. Lil si toho byla vědoma a objevila v sobě schopnost brát maminku skutečně takovou, jaká je. Lilian nám předvedla včasné a úspěšné použití celé řady fovologických technik[1] ke zvládnutí takové zdánlivé banality, která by jinak dost možná vyvrcholila opětovnou vzájemnou ignorací. Díky tomu, že Lil použila osvojené techniky, si dokázala poradit v pro ni dříve neřešitelné stresové situaci. Byl na sebe hrdá a věděla, že s maminkou píší novou kapitolu jejich vztahu.


[1] Odkaz na: https://pavelkapetr.cz/ebook-zdarma/