Časem se v obecné rovině zabývám ve druhém díle fovologické trilogie Krotitelé strachů. V tomto článku vám nabídnu několik postřehů týkajících se času, který ovlivňuje náš každodenní život. Ano, řeč bude o time managementu. Určitě jste již mnohokrát slyšeli věty typu: „Nestíhám.“ „Nemám čas.“ „Holka, to nejde, to víš, mám toho moc.“ „Chlapi, nepřijdu, něco mi do toho vlezlo.“
Je to normální. Den má zkrátka čtyřiadvacet hodin. Domluvili jsme se, že to budeme počítat, tak to tedy počítáme. Musíme se s tím všichni vypořádat. Ale jak? Univerzální recept asi neexistuje. Jedna moje klientka prohlásila: „Jsem originál.“ Jistě, každý z nás je originál, a proto si každý musí zformovat svůj vlastní, efektivní přístup k času a jeho využití, jakékoliv zobecnění v tomto ohledu totiž nefunguje.
Jiná má klientka dopsala během koučovací série knížku. Aby svůj projekt dotáhla do konce, musela si ve svém dni nabytém činnostmi (rodina, práce, obstarávání běžných provozních záležitostí) nalézt okénka, kdy se opravdu věnovala psaní. Psala pravidelně a jenom díky tomu knihu dokončila. Nebylo to hned, nicméně si stanovila cíl, tvrdě za ním šla a i proto, že se zvládla popasovat s časem, jej nakonec realizovala.
Byť univerzální pravidla pro nakládání s vlastním časem neexistují, máme k dispozici celou řadu různých pouček a doporučení, jak s časem zacházet, která mohou být užitečná. Jednou z možností, jak si poradit s časem, je rozdělení na užitečné vs. zajímavé. Můžete si zkusit jeden den u všeho, co děláte, poznačit, zda je to pro vás užitečné nebo jen zajímavé. Možná budete při následné analýze tohoto výčtu překvapení. Vykoukne na vás hodně zajímavých činností a může se stát, že těch užitečných tam bude méně, než byste čekali a chtěli.
Práce s časem je hodně o tom, připustit si, co doopravdy chceme. Čas máme. Máme ho všichni. Jen skutečně záleží na tom, k čemu jej využijeme, za co ho vyměníme. Dokud jsem si toto pořádně nezvědomil, dokud jsem tuto tezi nepřijal za svou, tak jsem se v nakládání s vlastním časem hodně plácal. Pak přišla změna, čas se mi začal trochu vracet, začal jsem ho mnohem efektivněji využívat a já se zaměřil na aktivity, které jsou užitečné. Těch zajímavých jsem se ale nevzdal, nejsem stroj, jsem člověk, i tak můj time management získal úplně jiný rozměr.
V tomto článku chci připomenout, že zapomínáme žít v přítomnosti. Velikými učiteli vnímání času jsou děti, pro něž existuje pouze tady a teď. Pochopitelně je žádoucí umět se v tomto světě orientovat, poučit se z minulosti, plánovat budoucnost. Asi není ani dost dobře možné soustředit se v dospělosti pouze na daný okamžik. Ovšem tu a tam si říkám, že nám trošičku toho přirozeného plynutí na vlně přítomnosti chybí. Někdy je dobré si užít i ty nejmenší drobnosti, abychom si více vážili našeho života. Nevím, zda to zafunguje i u vás, ale proč to nezkusit. Schopnost radovat se z drobností a vědomě si užívat každou vteřinu koneckonců představuje velký přínos na poli práce na vlastním přístupu nejen k času, ale k životu vůbec. Díky tomu se vám pak otevře spousta dalších dveří a vy tak budete moci vstoupit do chodeb, o kterých jste dříve jenom snili.
Nejnovější komentáře