Setkávám se s tím, že lidé občas tápou v tom, co je a co není koučink. Co udává onu pomyslnou hranici? Ve svých článcích a videích jsem se doposud opíral o pozitivní definici koučinku. Pro snadnější orientaci v dané problematice nyní přicházím i s jeho negativním vymezením. O čem tedy koučink a terapie nejsou? S čím se při mých sezeních nesetkáte a co ode mě jako od svého kouče opravdu nemůžete očekávat?

Nejprve se podívejme na koučink. Koučink určitě není o tom, že vám bude kouč radit. Naopak. Dobrý kouč neradí. Ne/udílení rad je mimo jiné dobrá metoda, jak rozpoznat kvalitního kouče. Kouč vám nemůže radit už jen z toho prostého důvodu, že nemá váš mozek, nezná vaše uvažování, nežije váš život. On má vlastní život, vlastní myšlení, ale vaše ne. Jen vy se opravdu znáte a jste nositeli vlastních zkušeností, z nichž vycházíte při řešení životních situací. Nakonec si na všechno přijdete vy sami. Občas je k tomu potřeba vhodné odborné vedení a právě od toho tu je koučink. Na rozdíl od mentoringu, kterým se v současné době nezabývám, však nestojí na předávání dovedností a zkušeností kouče.

Koučování a koučink nelze považovat za všelék. Kouč vám nenabídne kouzelnou pilulku, neumí zařídit, že bude všechno vyřešené, zalité sluncem a vy budete konečně šťastní. Slibuje-li vám někdo takový účinek sezení, tak rozhodně nemluví pravdu. Buď z pouhé neznalosti věci, nebo, což je horší, s vámi cíleně manipuluje a lže vám.

V rámci koučování si totiž to hlavní „oddřete“ sami, pracujete na sobě a pro sebe. Makáte, vyvíjíte se. Rozhodně nesedíte se založenýma rukama a nečekáte, co se bude dít. Tvrdě a jasně si jdete za svým, činíte užitečné a chytré kroky, což nese své ovoce. Měníte své myšlení, měníte některé návyky, jiné opouštíte. Všechno z toho se vám mnohonásobně vrátí v podobě splnění vašich vytoužených cílů.

Koučink není žádným náboženstvím, žádnou filozofií, a už vůbec ne dogmatem. Kouč zde není proto, aby vám vedl váš život. Kouč vás nebude držet za ručičku a říkat vám, co dělat. Svůj život si vedete sami. Nikdo jiný za vás nic neudělá, to je všechno na vás. Lidé z vašeho okolí vám mohou pomáhat a je dobře, že tak činí. Ale ani když vyhledáte odbornou pomoc, například právě kouče či terapeuta, neznamená to, že se tím zbavíte odpovědnosti za svůj život. Čím víc máte svůj život ve svých rukou, tím víc jste svobodnější. Svoboda je v první řadě odpovědnost za vlastní jednání.

K výše uvedeným myšlenkám přitom klienti v průběhu koučování buď dospějí, anebo si již tušené uvědomí a zobecní. Pak se v jejich životech dějí opravdu velké věci.

Jak je to s terapií? Podobně jako u koučinku, ani o terapii se nedá říci, že je všemocná. Nabízí-li vám někdo terapii jako univerzální klíč k řešení problémů, nemyslí to s vámi upřímně, a už vůbec ne dobře. Terapie je stejně individuální jako koučink. Dokonce se domnívám, že práce s klientem v rámci koučování s využitím terapie je jedna z nejindividuálnějších činností vůbec. Je to práce s čistě osobním přístupem, neboť klient řeší své myšlenky, své cíle, svá přání a své touhy, přičemž mu kouč či terapeut pomáhá svítit na cestu, odstraňovat bloky a překážky a hlídá, aby klient ze své cesty nesešel a mířil dál za tím, co opravdu chce.

Terapie by neměla zavánět zobecňováním. Některé vzorce chování jsou sice obecné, nicméně terapie se má individuálně zabývat tím, co vás trápí. Zpracováváte si během ní své bloky, problémy, překážky, příčiny strachů či je alespoň neutralizujete tak, aby vás neohrožovaly v budoucnu.

Terapie je, stejně jako koučink, práce. Práce na sobě samém. A není to nic, co by šlo během vteřiny zařídit mávnutím kouzelné hůlky. Terapie není všespásná. Pokud totiž pomocí ní řešíte nějakou konkrétní záležitost, obvykle to neznamená, že tím zmizí veškeré potíže ve vašem životě. Účinnost terapie jakožto metody, která pomáhá lidem, vnímám tak, že závisí na míře jejího individuálního zaměření. Osobně považuji terapii za velice užitečný a efektivní nástroj, který pomáhá lidem měnit jejich myšlení a harmonizovat jejich osobnost, čímž jim usnadňuje řešit mnohé životní situace.